Příběh, na jehož počátku je nalezena mrtvá harémová dívka, nás zavádí do Istanbulu třicátých let devatenáctého století, do časů, v nichž se osmanská říše ocitá na prahu nové doby. Symboly té staré dobrovolně mizí nebo upadají v nemilost, některé však přežívají, ať tajně nebo veřejně: patří k nim také janičáři, kdysi neohrožení sultánovi vojáci, kteří se však po čase stali neovladatelnými a nevyzpytatelnými. Dvojí svět obyvatel Istanbulu - vnější, zaplněný kavárnami, lázněmi a bazary, a vnitřní, skrytý za zdmi sultánova paláce - vstřebává tyto změny po svém, vázán na jednu stranu úctou k historii a předkům, na stranu druhou doslova hltající vše nové. Také eunuch Jašim Togalu je rozdělen odcházející a nastávající érou vedví: tělesně zůstává poddán minulosti, překonává ji však nevšedním intelektem, schopností nadhledu a ochotou poznat jak historii, tak i současné dění ve světě. Pro svou spolehlivost, instinkt a bystrý úsudek je často vyhledáván k vyřešení složitých či choulostivých případů. Série záhadných vražd, ke kterým ve městě dojde, se tak zdá být případem šitým na míru právě pro něj. Ani on, ani jeho přítel, polský vyslanec Stanislaw Palewski, však netuší, co všechno se skrývá v sultánově soukromí a v myslích jeho strážců.